Typy plešatění: Za jizvící alopecii může zánět. Zbavit se ho ovšem není lehké

Ovšem není jizvící alopecie jako jizvící alopecie, má spousty dalších poddruhů. Tyto jednotlivé specifické diagnózy jsou ovšem velmi vzácné. Jmenovat ale můžeme (abyste byli alespoň trochu v obraze) třeba eosinofilní pustulární folikulitis, folliculitis decalvans či syndrom folikulární degenerace. Zni to strašidelně, že?

Jizvící alopecie může být i jedním z projevů onemocnění jako chronický lupus či erythema, které postihují mnoho tělesných orgánů. Ač je jednotlivých druhů této choroby mnoho, mají vždy něco společného, a to zejména potenciálně permanentní a nevratnou destrukci vlasových folikul a jejich nahrazení zjizvenou tkání.

Toto onemocnění často ani nezaregistrujeme

Většina forem jizvící alopecie se začíná projevovat jako malé plochy kůže postižené ztrátou vlasů. Ty mají ovšem tendenci se v průběhu času stále zvětšovat. V některých případech je ztráta vlasů postupná, bez výrazně viditelných symptomů, a často si jich postižený po velmi dlouhou dobu ani nevšimne. V jiných případech ztrátu vlasů provází i nadměrné svědění, pálení a dokonce bolest pokožky, přičemž úbytek vlasového porostu rychle postupuje.

Příznaky jizvící alopecie vypadají rozdílně než příznaky alopecie areata. Ohraničení holých plošek jsou v případě jizvící alopecie nepravidelnější a linka ústupu vlasů je nerovná. Samotný zánik vlasových folikul probíhá pod povrchem kůže, takže na povrchu skalpu není vidět v podstatě nic (tedy doslova, jediným hmatatelným příznakem je nedostatek vlasů). Postižené zóny mohou být hladké a čisté, ale v některých případech i zarudlé, se zvýšenou či sníženou pigmentací, mohou na nich být dokonce znatelné vystouplé puchýřky s kapalinou či hnisem uvnitř.

Tyto viditelné indikátory mohou napomoci s diagnózou, nicméně stanovení diagnózy jizvící alopecie pouze z toho, jak vypadají plešaté oblasti, a povahy skalpu, je tak jako tak velmi složité. Pakliže je hře jako příčina plešatění jizvící alopecie, je často třeba provést jednu a dokonce i více biopsií, aby byla tato diagnóza potvrzena a byla identifikována konkrétní forma tohoto onemocnění. Díky této malé biopsii, při níž se odebere v průměru 2 až 4 mm pokožky, která je posléze zkoumána pod mikroskopy, je lékař či dermatolog schopen určit, zda dochází k zániku vlasových folikul, zjizvení tkáně hluboko v pokožce a zda je v oblasti přítomen zánět související se stavem vlasových folikul, tedy všechny příznaky potvrzující diagnózu jizvící alopecie.

Raná stadia tohoto typu alopecie často charakterizují právě zánětlivé buňky v okolí vlasových folikul, které, jak věří odborníci, vyvolávají zánik folikul a rozvoj jizvení tkáně. I přesto na toto téma mezi dermatology nepanuje jednoznačná shoda, protože jsou známy i případy, kdy biopsie prokázala zanět jen v minimální míře.

U jizvící alopecie má pokožka tendenci se zklidňovat a samotné onemocnění stagnuje. Místa bez vlasů se dále nerozšiřují a stejně tak dochází k útlumu zánětu, svědění, pálení či bolesti na pokožce. Na konci této fáze obvykle nově provedená biopsie ukazuje, že kolem vlasových folikul již není žádný zánět. Bohužel, plešatá místa už mnohdy neobsahují žádné vlasové folikuly. Ale jedna dobrá zpráva by tu byla – obvykle nebývají zničeny všechny vlasové folikuly. Zejména ty vyskytující se na lince, kde končí vlasový porost, dávají naději na růst dalších vlasů. Když vlasy z těchto folikul vyrostou, jako vzpomínka na jizvící alopecii často jen několik podélných jizev hluboko v kůži, které dávají znát, kde kdysi byly vlasové folikuly.

Jak léčit? Jako lupus!

Jizvící alopecie se může způsobit hodně velkou katastrofu na hlavě (čti permanentní ztrátu vlasů)! Právě z toho důvody by měla být léčba aktivní. Povahu léčby je však třeba přizpůsobit konkrétním diagnózám. Obecně se ale jizvící alopecie týká především zánětu lymfocytů vlasových folikul, který se léčí většinou topickou aplikací kortikosteroidů a jejich injekční aplikací do kůže. Kromě toho se mohou podávat také antimalarika a isotretinoin.

V případě jizvící alopecie, kdy zánět postihuje neutrofily či směsi buněk, zahrnuje typická léčba užívání antibiotik a isotretinoinu. Experimentálně je možné tuto alopecii léčit i léky, které se využívají při autoimunitních onemocněních jako metotextrát, tacrolimus či cyklosporin.

Pokud je jizvící alopecie již zklidněná a několik let nedochází k další ztrátě vlasů, je možné na lysá místa transplantovat pokožku se zdravými vlasovými folikuly z nepostižené oblasti kůže.